Proč se říká, že kulturistika je 30 % cvičení a 70 % jídlo? Není na to zrovna nejkratší odpověď, ale řekl bych, že je to většině z vás asi vcelku jasné. Pokusím se to vysvětlit svými slovy.
Tělo, orgány a svaly potřebují určité množství živin, aby správně pracovaly. Bez nich to jde bohužel špatně. Představil bych si to jako motor (svaly) u auta (tělo) a benzín (živiny). Když není benzín, auto dál nepojede, protože motor nebude mít sílu pracovat. Stejné je to i u člověka. Bez dostatku živin tělo začne pomalu či rychle chřadnout a naopak. Tento princip je vlastně jedním z hlavních témat jak v tomto sportu, tak i všude jinde.
Když má tělo více živin, než potřebuje, začne energii ukládat v podobě podkožního tuku na horší časy. Když má tělo méně živin, než potřebuje, začne rozkládat svalovou hmotu a podkožní tuky, aby energii získalo a mohlo dále správně pracovat.
Tím, že začneme cvičit svalstvo, systém příjmu energie do těla se radikálně změní. Tělo bude mít najednou potřebu shánět energii pro svaly mnohem více, než kdy předtím. Organismus začne celkově spotřebovávat, tedy vydávat více energie na potřebný chod. Kolik energie přijímat? V ideálním případě bychom chtěli tolik, aby všechna přijatá energie z potravy šla pouze do svalstva a při tom se ještě zbylý nedostatek energie doplnil z podkožního tuku. Mohu ale z vlastních zkušeností říci, že to v praxi nejde takto jednoduše provést, protože když cvičíme a jíme k tomu hodně, jde sice energie především do svalů, ale také do tuků. Pokud cvičíme a jíme k tomu málo, začnou ubývat zásoby podkožního tuku, aby se doplnila energie do svalů, ale svaly se začnou „požírat“, aby doplnily energii samy sobě pro správnou funkci.
Existují dvě klasické fáze, které jsou v kulturistice často používány. Objemová a rýsovací fáze.
V objemové fázi konzumujeme větší množství živin. Což tedy znamená, že přijímáme více energie, než tělo potřebuje, abychom nabrali pokud možno co nejvíce svalové hmoty a zároveň s tím nabrali co nejméně podkožního tuku. Tato fáze bývá „volnější“ oproti rýsovací fázi. Neznamená to ale, že začneme okamžitě do sebe ládovat hamburgery zalité tatarkou a popíjet k tomu litry Coca-coly. Je volnější, protože tělo má dostatek živin, není tak unavené a to celkově působí dobře na pohodu člověka.
V rýsovací fázi konzumujeme menší množství živin. Což tedy znamená, že příjímáme méně energie, než tělo potřebuje, abychom odbourali co nejvíce podkožního tuku a zároveň udrželi co nejvíce svalové hmoty. Tato fáze bývá nepříjemnější, protože není dostatek živin pro správnou funkci. Tělo se samo požírá (což samo o sobě nezní dobře), není síla téměř na nic a bývá občas i hlad. To všechno netvoří nejlepší pocity v člověku.
Vědět přesně kolik čeho sníst, bývá tedy otázka „za milión“. Zde již ale záleží na jedinci jako takovém. Záleží na pohlaví, věku, tělesné váze, denních aktivitách, také ale na genetice. Nemůžeme chtít jíst jako profesionální kulturisté vážící přes 100 kilogramů, kteří cvičí někdy i dvakrát denně a myslet si, že to bude mít na nás stejný vliv.
Mně z toho tedy vyplývá jediná věc. Bez jídla to nejde, ale ani bez správného cvičení! Tudíž bych to klasické rčení upravil spíše na – jíst na 100% a cvičit na 100%. Záleží na vás, jak moc dobří chcete být!
Pořád tu ale zbývá otázka: Kolik toho tedy musíme sníst? O tom až v dalších článcích.