Začal jsem jako hubený kluk a skončil jako trojnásobný Mr. Olympia
Vím, že pro mnoho mladých kluků, kteří koukají na obrázky všech těch šampionů, může být demotivující vidět, jak dalekou cestu museli ujít, než dosáhli takových úspěchů. Ale podívejte se třeba na mě. Kluk, který vyhrál Arnold classic, Mr universe, Nationals a byl držitelem poháru na Mr. Olympia po tři roky v řadě. Každý musí někde začít. Narodil jsem se 16.5.1963 a vyrostl jsem jen jako hubený kluk v New Jersey. Tak jak jsem začal?
Poznej základy
Můj kamarád Johnny Curtis bydlel naproti. V jeho sklepě byla tátova sbírka starých časopisů Muscle Builder. Jednoho dne jsem si jich všiml a to změnilo navždy celý můj život. Viděl jsem Arnolda, Robby Robinsona, Dave Drapera, Franco Columbu, Lou Ferringa, Franka Zanea. Pro mě to byli žijící super-hrdinové a do té doby jsem ani nevěděl, že takto lidé mohou vypadat. Od té doby začal být Johnny naštvaný, protože místo trávení času venku a hraním fotbalu, jsem raději byl zavřený dole v jeho sklepě a četl časopisy. Když mi v roce 1976 bylo 13 let, cítil jsem se připraven začít konečně cvičit. Můj starší bratr měl bench, sadu jednoruček, ale nevěděl jsem si s tím rady. Naštěstí Johnyho táta věděl, jak jsem byl do jeho časopisů zažraný. Nechtěl toho sice být součástí, ale dal mi aspoň obrázkový návod „S obouruční tyčí k fyzické zdatnosti“ od Mr Universe Bruce Randalla. Ta kniha se stala mou biblí. Písmeno po písmenu jsem ji studoval. Zanedlouho jsem zjistil, že do nedalekého obchodu s knihami přijede Arnold a bude propagovat tu jeho: Vzdělání kulturisty. Přijel jsem na kole s papírem a doufal, že dostanu podpis. Čekal jsem dlouho dobu v řade. Nakonec jsem si opravdu potřásl rukou s Arnoldem a řekl mu, že chci být přesně jako on! Arnold se mi podíval do oči a řekl: Trénuj tvrdě, jez správně a věř si. Rodiče mi jeho knihu dali k vánocům a já byl na cestě za mým snem.
Dřívější posilovny
Žil jsem v Edisonově ulici, v New Jersey a Rutgerova universita nebyla moc daleko. Zjistil jsem, že jejich posilovna byla daleko lepší než sklep. Jel jsem tam, proplížil se zadními dveřmi, které byly otevřeny v létě kvůli ventilaci. Měl jsem k dispozici mnoho obouruček, jednoruček a multi-stanici Universal. Trénoval jsem jak rychle to jen šlo, protože jsem věděl, že dříve či později na mě přijdou a vyhodí mě. Ještě mi nebylo ani 14 a tím pádem jsem nemohl být na universitě. No a to se stalo o měsíc později.
Konečně jsem mířil do mé první opravdové posilovny – Zdraví a síla v Highland parku. Schody jsem sešel dolů do hardcore kobky, kde jsem na vlastní oči poprvé v životě spatřil soutěžící kulturisty. První koho jsem zahlédl byl Pro z WBBG Joe Spooner z karibiku, který měl 55 cm přes ruku a úzký pas. Byl jsem naprosto mimo na to, abych se ho na něco dokázal zeptat. Jen jsem stál a sledoval ho, jak trénuje. Většina kluků soutěžila jen místně, ale pro mě byli všichni profíci. Měl jsem asi miliony otázek na trénink a stravu a určitě si mě někteří z nich pamatují dodnes jako „velmi otravného kluka“. Manažer viděl, jak moc jsem do toho zapálený a dal mi práci! Stíral jsem zem, utíral stroje, uklízel závaží, čistil umývárnu a dělal proteinové koktejly. Velmi zajímavá věc se stala, když mě místní kluci pozvali, abych se šel s nimi podívat na místní závody v kulturistice.
Můj první oponent a volba mých prvních závodů
V posilovně byl jen jeden náctiletý závodník a chodil i do stejné školy - Paul DeRusso. Paul by již zkušený a já zelenáč. Často mě přehlížel. „Jsi OK,“ mi říkal. „ale nikdy mě neporazíš.“ To bylo jediné co jsem potřeboval slyšet. Od toho dne byl jediný cíl: porazit Paula! Jen jsem musel dokázat, že jsem lepší. Dozvěděl jsem se, že plánuje jít na soutěž „Physique 80“. Paul měl velmi dobrou strukturu těla, současně s širokými rameny, zády a úzkým pasem. Jeho hrudník byl OK, ale jeho nohy a ruce nebyly nijak výrazné. Už tehdá jsem měl velké nohy a lýtka. Můj hrudník byl obrovský. Měl jsem dobré břišní svaly a byl jsem velmi žilnatý.
Věděl jsem, že ho mohu porazit. Začal jsem držet dietu podle toho, co jsem četl v magazínech a knihách. Tehdejší diety něměli daleko od dnešních ketogenických. Jedli jsme kuřecí, steaky, vejce a velmi málo sacharidů. Zůstával jsem v posilovně zahalený a intensifikoval jsem svůj trénink super-sériemi a torjsety, abych spálil více kalorií a zvýšil kvalitu svalů. Můj tréninkový partner byl Dave Sinnott, který dnes žije v LA a dělá již roky trenéra hvězdám jako Demi Moore, Angele Bassett. Z 85 kilo jsem shodil na 75.
Z magazínu jsem taky věděl, že si musím oholit tělo. Nikdy nezapomenu, jak vyděšená moje máma byla, když vešla do koupelny a já si holil nohy. Ze sledování „pumping iron“ jsem také věděl, že se musím před závodem natřít barvou. Závody byly v šestém měsíci, takže jsem po každém příchodu ze školy šel ležet ven na deku a válel se na sluníčku. Nebyl žádný Pro Tan jako dnes. Ještě jsem se zeptal mámy, co dál bych mohl udělat. Řekla mi, abych si namíchal "lodine" do mého dětského oleje a to by mi mělo dát lepší barvu. Naštěstí to nebylo díky opalování nakonec tak hrozné. Někteří vypadali jako raci. Kluci v posilce mi také prozradili jako na „carb-up“ před závody. Takže jsem se narval palačinkami, bonbóny, rýží, vejci. Cítil jsem se celý den hrozně nafouklý, ale velký.
Showtime!
Dorostenecká kulturistika byla tehdy lehce větší než dnes. Eddie Robinson, Shawn Ray, Mark Quinn byli jen jedni z mála co vyhráli v této době jejich dorostenecké tituly. V mé kategorii bylo 40 kluků. V zákulisí jsem se konečně svlékl a dostal kompliment od Paula „WOW Richie, vypadáš docela dobře“. Všichni jsme ale věděli, kdo bude vítěz. Byl tam 19 letý závodník jménem Lucio, který byl jednoduše řečeno – jiná liga. Svalové objemy, tvrdost i žilnatost byly naprosto jinde. Dostal jsem se do druhého vyhlášení a nakonec skončil šestý. Paul se neumístil. Roky později jsem mu řekl, jak moc mě motivoval, abych ho porazil a poděkoval za zažehnutí toho ohně.
Byl jsem trochu demotivovaný šestým místem. Zeptal jsem se sudí a ostatních závodníků na čem zapracovat, abych se zlepšil. „Kolik ti je?“ se většina ptala. Po tom co jsem řekl, že mi je 16, tak mi většina radila pouze vydržet a nabrat časem více svalové hmoty. Další rok jsem se znova zúčastnil stejné soutěže a skončil na třetí příčce. Až v 18 letech, v roce 1982 jsem konečně obsadil příčku první a to jak v dorostech, tak v mužích. Od té doby jsem byl nezastavitelný. Vyhrál jsem pár dalších místních soutěži a nakonec i Junior Nationals roku 1983. Rok na to jsem vyhrál v nejtěžší lehké váze na NPC Nationals a měsíc na to jsem získal svou PRO kartu na World Amateur Championship. Jak ale sami vidíte, začal jsem od úplného začátku, z ničeho. Přesně proto byste nikdy neměli věřit tomu, že něčeho nemůžete dosáhnout. Každý někde musí začít. Jediný tvůj limit je takový, který si sám zvolíš.
Zdroj : musculardevelopment.com
Přeložil a upravil vlastními slovy: Aleš Lamka