@Intel Pentium:  Je to složitější.  Naprosto všechny rostlinné zdroje obsahují naprosto všechny esenciální aminokyseliny, ale nemají je v poměru, který by byl pro člověka optimální z hlediska využitelnosti, protože mají vesměs tragicky nízký obsah limitní aminokyseliny (což je ta, které se pak přizpůsobí metabolismus těch ostatních). Viz Rubnerův zákon limitní aminokyseliny. I když namícháš zdroje rostlinných proteinů tak, aby vzájemně kompenzovaly limitní amino (luštěniny s výjimkou sóji mívají málo methioninu, obiloviny zase lysinu), stále to nemusí stačit, navíc pokud se sečte obsah aminokyselin, které obsahují všechny ty rostlinky, co přihodíš do hrnce, nastupuje Wolfův zákon nadbytku esenciálních aminokyselin, kdy nadbývající esenciální amino taky narušuje metabolismus těch ostatních, protože zase zesiluje efekt té limitní. Další problém rostlinných proteinů spočívá v antinutričních látkách, které navzdory důmyslně namíchanému rostlinnému amino koktejlu brání vstřebávání živin (je to skandál, ale ani rostliny nechtějí být sežrány, tak si vytvořily antinutriční látky). Ve finále je fakt nejlepší stavět příjem bílkovin na živočišných zdrojích, ale pozor, i ty mají své limitní aminokyseliny, i když ono spektrum mívají pro člověka mnohem příhodněji vyvážené. A třeba takové hovězí je díky zhoršené využitelnosti mnohem menší proteinová bomba, než se na první pohled zdá.